Za ty mnohé roky, kdy probíhá v údolí Kosáku letní táboření, se zde vystřídaly v součtu stovky dětí. Z těch, které tu před mnoha letech začínaly, jsou dnes už dospělí lidé a někteří sem posílají dál své děti nebo sem jezdí dál jako vedoucí či další táborový personál. Doufejme, že tábor každého aspoň něčím obohatil, něčemu přiučil, přinesl do života nezapomenutelné vzpomínky na dobrodružství. Údolí Kosího potoka umí být drsné a není pro každého. Kdo si jej ale zamiluje, stává se jeho celoživotní láskou…
Kosí potok pro YMCA Praha objevil vedoucí Tomáš z tehdejšího oddílu Posel. Tábořili zde a toto místo doporučil Láďovi Zvolánkovi, členu YMCA Praha a v té době sekretáři Ústředí YMCA v ČR. Láďa založil v YMCA Praha přírodovědný oddíl a chystal se pořádat letní tábor pro děti.
První výprava na Kosák proběhla na jaře 1993. Bylo to objevování dobrodružného, opuštěného údolí. První tábor se pak konal v létě 1993. Uskutečnil se na louce a v podsadových stanech patřících černošínskému evangelickému sboru. O tábořiště se vzorně starala rodina pana faráře Jiřího Marvána. První tábor YMCA Praha byl dost dobrodružný. Konal se tehdy ještě bez auta. Na nákup se jezdilo s kárkou do Černošína, pro vodu v barelech do mlýna, vzdáleného cca 500 m. Na táboře bylo tehdy okolo 50 účastníků, z toho několik z Ukrajiny. Některé ukrajinské dívky tehdy přijely s nažehlenými bílými halenkami a asi dost koukaly, kam se to dostaly…
V roce 1994 byl tábor ještě znovu na louce černošínského evangelického sboru, s ubytováním v podsadových stanech. Jejich tábořiště později využívala i YMCA Děčín.
V roce 1995 se YMCA Praha přemístila na louku blíže Třebeli a využívala kuchyňské zázemí černošínského tábořiště.
Tábořiště se pak stěhovalo po blízkých lukách, pronajatých od soukromého majitele a začali jsme pro bydlení používat stany tee-pee. Dle dřevěných pozůstatků kuchyňského přístřešku bylo patrné, že se zde někdo tábořil i před námi. Zhruba od roku 1990 na těchto loukách několikrát tábořil indiánský oddíl Bílý Orel z Prahy. Tábor měl již tenkrát kuchyni, tee-pee a dokonce vlastní saunu! První „náš“ kuchyňský přístřešek byl postaven asi v roce 1996. Ale ten už dnes neexistuje.
Tábor jsme nejprve pořádali pro cca 30 dětí ve věku 7 – 15 let. V roce 1998 jsme se rozhodli nabídnout možnost táboření i teenagerům, protože bylo pro některé odrostlé „děti“ těžké opustit kosácké táboření a vedoucí všichni dělat nemohli. Od této doby se zde tedy konají v druhé půlce července paralelně dva tábory. Jeden je pro děti od 7 do 12 let a druhý pro mládež od 13 do 18 let. Každý z těchto táborů má své vedoucí a odlišný program přizpůsobený věku. Společné je zázemí kuchyně. Celková kapacita je o této doby plus mínus 50 účastníků.
Od roku 2010 využívá naše tábořiště začátkem prázdnin ještě oddíl Archa z Křesťanského společenství Praha a od roku 2015 indiánský kmen Šůva, který patří také do YMCA Praha.
Velkým mezníkem pro pořádání tábora byl rok 2016, kdy došlo k jednání s Povodím Berounky ohledně záplavových zón a vypadalo to, že se tábory u Kosího potoka již nebudou moci nadále konat. Do údolí Kosího potoka jezdí mnoho let tábořit také předseda České rady dětí a mládeže (jejíž je YMCA, spolu s mnoha dětskými a mládežnickými organizacemi členem), Ing. Aleš Sedláček z Ligy lesní moudrosti, a proto bylo jednání s Povodím Berounky vedeno na nejvyšší možné úrovni. Tábory se podařilo nakonec, za jistých přesunů a úprav, v údolí Kosího potoka zachovat. Děkujeme velice za pomoc s diplomatickým jednáním našemu vedoucímu, Fandovi Henzlovi. Od roku 2016 však již nebylo možné nadále tábořit na krásné louce směrem k Vížce, kterou využíval tzv. malý tábor. Byli jsme rádi a vděční, že se celkovou situaci podařilo vyřešit a nalézt kompromisní řešení s posunem umístění stanů nad čáru záplavové zóny (v katastru okr. Stříbro).
Na Kosím potoce jsme tábořili od roku 1993 každé léto, jedinou výjimkou se stal rok 2021, kdy les v okolí tábořiště v červnu zasáhla silná vichřice a způsobila zde velké škody. Proto byl na celé léto vydán zákaz vstupu do okolního lesa a těžká technika odklízela následky.
Doufáme, že se budeme moci k táboření do údolí Kosího potoka letos v létě znovu vrátit, i když s bázní a třesením čekáme, jaké to bude spatřit vykácené svahy, které před kůrovcovou kalamitou a větrnou smrští bývaly hlubokými lesy, ve kterých jsme zažili tolik her a dobrodružství… Ale třeba si tam zase užijeme více sluníčka.
Psáno v lednu 2021
(aktualizováno 10.8.2022)